Houštím proběhl obrovský černý kocour. Ostny mu dřely kůži, ale to ho nezastavilo. Skoro si překážek nevšímal. Myslel jen na svou budoucí rodinu, se kterou se musel setkat dřív, než mu Vysoká rada přidělí další misi.
Byla tma, a proto ho nebylo vidět; nebál se, že se stane něčí kořistí. Nebál se ničeho.
Pootevřel tlamičku a nasál pach své milé. S každým krokem se stával silnější, až si byl kocour téměř jist, že ji má před sebou, když tu náhle strnul. Ucítil ještě něco jiného, něco neznámého.
Vetřelce.
Dal se znovu do kroku. Čím blíž si myslel, že hrozba je, tím níž se plížil. Nakonec se skoro země břichem dotýkal.
15 června 2020
12 června 2020
Černobílá Černota 1.4. Řeči čas
Ostrozrak s Kostispárem se vrátili zpátky. Jakmile rys otevřel oči, zatočila se mu hlava a zakymácel se. Naštěstí nespadl.
„Přesně takhle to vypadá,“ začal serval, „když peklo porušuje pravidla.“
Ostrozrak sebou trhl a podíval se na rozzlobeného společníka pozorněji. Byl zticha, tudíž rys cítil, že by měl něco říct.
„Děkuji, že jsi mi to ukázal,“ vypadlo z něj nakonec.
Než mu serval odpověděl, vkročili na posvátnou půdu Krvespár s Mrakocourem. Mladý serval ožil, když po tak dlouhé době viděl svého otce. Ovládl se však a držel jazyk za zuby, dokud k němu nedošel.
„Přesně takhle to vypadá,“ začal serval, „když peklo porušuje pravidla.“
Ostrozrak sebou trhl a podíval se na rozzlobeného společníka pozorněji. Byl zticha, tudíž rys cítil, že by měl něco říct.
„Děkuji, že jsi mi to ukázal,“ vypadlo z něj nakonec.
Než mu serval odpověděl, vkročili na posvátnou půdu Krvespár s Mrakocourem. Mladý serval ožil, když po tak dlouhé době viděl svého otce. Ovládl se však a držel jazyk za zuby, dokud k němu nedošel.
08 ledna 2020
Černobílá Černota 1.3. Soudu čas
Oblačník se snížil a nechal Ostrozraka, ať mladého rysa pomalu dotáhne do trávy. Společně ho zaházeli květinami a usadili se po obou stranách.
„Díky, Oblačníku," řekl Ostrozrak. „Nevím, jak se ti za to mám odvděčit. Řekni si cenu."
„Blázníš? Copak bychom starému příteli přidávali na starostech?" zasmál se bílý. „Zasloužíš si odpočinek po tom, co jsi prožil. Myslíme, že sebrat kuráž k pokusu obětovat se za vlastní mládě tě vyčerpalo dostatečně. Tvá oběť nám stačila."
„Blázníš? Copak bychom starému příteli přidávali na starostech?" zasmál se bílý. „Zasloužíš si odpočinek po tom, co jsi prožil. Myslíme, že sebrat kuráž k pokusu obětovat se za vlastní mládě tě vyčerpalo dostatečně. Tvá oběť nám stačila."
07 ledna 2020
Černobílá Černota 1.2. Klidu čas
Krátkozrak prudce rozevřel víčka, avšak ihned je zase zaklapl, protože mu málem sítnici protrhlo světlo zvenčí.
Zaskučel. Celé tělo ho bolelo, nemocná noha obzvlášť. Bolest v ní pulzovala v pravidelných intervalech.
Zdálo se mu, že mu u zad cosi sedí. Zkusil se protáhnout, ale hned to vzdal, protože mu tělo propíchly tisíce neexistujících vidliček. Odevzdaně povolil.
Takové to je, být mrtvý? Žít po zbytek věčnosti v agónii a depresi? Představoval si ráj, kde bude moci odpočívat Velké Kočce u nohou a poslouchat příběhy a moudra starších, které mu už bohužel k ničemu nebudou.
Zaskučel. Celé tělo ho bolelo, nemocná noha obzvlášť. Bolest v ní pulzovala v pravidelných intervalech.
Zdálo se mu, že mu u zad cosi sedí. Zkusil se protáhnout, ale hned to vzdal, protože mu tělo propíchly tisíce neexistujících vidliček. Odevzdaně povolil.
Takové to je, být mrtvý? Žít po zbytek věčnosti v agónii a depresi? Představoval si ráj, kde bude moci odpočívat Velké Kočce u nohou a poslouchat příběhy a moudra starších, které mu už bohužel k ničemu nebudou.
Černobílá Černota 1.1. Smrti čas
Na Kočičí louce bylo ticho a temno. Mezi květinami pomalu stékala krev z ran kočičích bojovníků. Kolem nich byli shromáždění jejich blízcí, střežící je ve dne v noci. Z posledního vydechoval i vůdce smečky, statečný a neohrožený rys Ostrozrak. Ležel na boku, obklopen svou milou a dětmi. Na hřbetě se mu rozprostíraly větvící se zkrvavené útvary.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)