Houštím proběhl obrovský černý kocour. Ostny mu dřely kůži, ale to ho nezastavilo. Skoro si překážek nevšímal. Myslel jen na svou budoucí rodinu, se kterou se musel setkat dřív, než mu Vysoká rada přidělí další misi.
Byla tma, a proto ho nebylo vidět; nebál se, že se stane něčí kořistí. Nebál se ničeho.
Pootevřel tlamičku a nasál pach své milé. S každým krokem se stával silnější, až si byl kocour téměř jist, že ji má před sebou, když tu náhle strnul. Ucítil ještě něco jiného, něco neznámého.
Vetřelce.
Dal se znovu do kroku. Čím blíž si myslel, že hrozba je, tím níž se plížil. Nakonec se skoro země břichem dotýkal.
15 června 2020
12 června 2020
Černobílá Černota 1.4. Řeči čas
Ostrozrak s Kostispárem se vrátili zpátky. Jakmile rys otevřel oči, zatočila se mu hlava a zakymácel se. Naštěstí nespadl.
„Přesně takhle to vypadá,“ začal serval, „když peklo porušuje pravidla.“
Ostrozrak sebou trhl a podíval se na rozzlobeného společníka pozorněji. Byl zticha, tudíž rys cítil, že by měl něco říct.
„Děkuji, že jsi mi to ukázal,“ vypadlo z něj nakonec.
Než mu serval odpověděl, vkročili na posvátnou půdu Krvespár s Mrakocourem. Mladý serval ožil, když po tak dlouhé době viděl svého otce. Ovládl se však a držel jazyk za zuby, dokud k němu nedošel.
„Přesně takhle to vypadá,“ začal serval, „když peklo porušuje pravidla.“
Ostrozrak sebou trhl a podíval se na rozzlobeného společníka pozorněji. Byl zticha, tudíž rys cítil, že by měl něco říct.
„Děkuji, že jsi mi to ukázal,“ vypadlo z něj nakonec.
Než mu serval odpověděl, vkročili na posvátnou půdu Krvespár s Mrakocourem. Mladý serval ožil, když po tak dlouhé době viděl svého otce. Ovládl se však a držel jazyk za zuby, dokud k němu nedošel.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)